Zobrazují se příspěvky se štítkemFotografie mlýna. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemFotografie mlýna. Zobrazit všechny příspěvky

Silniční most, lavička před mlýnem, prostranství, vstup do mlýna, rybníček, pila

Silniční most. Je dobře patrný rozdíl stavu
9. července 1932 oproti úrovni navazující
vozovky na začátku 21. století.
Červen 1940. Josef Fric s návštěvou před mlýnem

Lavička pod oknem kanceláře mlýna
Jeden ze dvou silničních mostů přes náhon

Vstupní dveře do mlýna na začátku 40. let 20. století

Několik zajímavých fotografií Fricova mlýna a okolí

Následující fotografie zachycují Fricův mlýn a okolí. Pocházejí z vojenského/cestovního kufru - dřevěného, který se bohužel v určitou chvíli dostal na dosah myším, a tak byl jeho obsah značně poničen, když si do něj udělaly díru (papír částečně sešmelcován). Obrázky nejsou výsledkem naskenování, k čemuž by někdy mohlo dojít, ale jsou pořízeny "z ruky".

Byly udělány fotografováním z ruky, a při focení více či méně prohnuté. Jsou na nich vidět některé skutečnosti dnes již i dosti dlouho neexistující. Jsou i přímo jedinečné, jako je pohled na domem ještě zaplněnou, dnes už pomalu devadesát let proluku mezi přístavkem a domem, v němž později bydlely (do 80. let 20. století) paní Šperková a Balónová, dnes dům, v němž bydlí Kučírkovi.

Samotné zachycení rekonstrukce s lešením vyvolává pocity přímo báječné. Další obrázky jsou až lyrické: koupání dětí a dítě s hlavou otočenou k mlýnu (Vernerovi?).

Rekonstrukce mlýna po požáru v březnu 1930 - východní strana
Společná fotografie dělníků na pile (?). Pořízeno po rekonstrukci
mlýna v roce 1930 (1931), před požárem vedlejšího domu
(knoflíkárna) v roce 1932. Pozornost upoutá skupina
dělníků v popředí. Co je zajímavé, je možnost porovnat
výšku terénu - patrný rozdíl v tehdejší a dnešní úrovni
silnice jdoucí kolem mlýna. Na zkoumané části za mostem
přes náhon, vedle stavidel u mlýna, podle odhaleného betonu
jalového odpadu náhonu je dobře vidět, že tehdy
byla vozovka níže. Dnes je nad ním.
Rybníček před Fricovým mlýnem s vrbou a kůlnou.
Za mostkem přes náhon je vidět stojící kamenná zeď.
Její zbytek si lze i dnes v opravené podobě prohlédnout
na začátku ulice U Mlýna, nedatováno (30.(-40.?) léta 20. století)
Ve dvoře u mlýna, králičárny, nalevo
dnes již neexistující dřevěné schodiště
do přístavku, nedatováno (asi 40. léta
20. století)
Pohled na Fricův mlýn ze zahrady vedle pily,
nedatováno (asi 40. léta 20. století)

Vnitřní zařízení mlýna - vybavení mlýnskými stroji

První je loupačka (Kašpar, Šternberk), za ní stojí v řadě čtyři válcové stolice.


Šroťák.


Manipulační podlaha. Rezervát (rezervár - reservoir). Vedle míchačka (míchací stroj) na mouku.


Zásobníky.


Podstřeší. Napravo trier (koukolník). Za ním odstrojený rovinný vysévač (síta jsou opřena vedle).


Reforma.


Fotografie prostoru pily a pohled na mlýn

Následující fotografie pořízené ze snímků původního negativu skenerem doplňují sbírku dostupných fotografií, na nichž je zachycen provoz pily. Velice pěkný je zvláště poslední snímek, kde vidíme společně pilu a budovu mlýna za pilou a bednárnu napravo vedle pily. První dvě fotografie zachycují skladování nařezaných desek. Na první fotografii je vidět úplně napravo kousek domu. To je část domu, kde dřív bydlel kostelník Alois Kvapil (Kosťa). Hned vedle je dům, kde bydlela Zdena Rausová. Ten je vidět na předposlední fotografii. Pak dům Zdeny Rausové zdědil její syn František Raus, který se občas stavil, ale nebydlel tam. Dnes tam už několik let bydlí rodina Lamkašů, která obydlí po nastěhování opravovala. Je to tedy pohled od jihovýchodu; zhruba na (severo)severozápad.


Pokud je střecha v pozadí střechou části Otevřelova domu (viz mapka ke druhému příspěvku s fotografiemi pily), tak je toto pohled jižním směrem.


Dva zaměstnanci pracující uvnitř pily.


Zaměstnanci pily s nástroji. Na mapce níže (mapa systému S-1952) udělané v roce 1959, jsem pomocí šipek naznačil přibližně světovou stranu, ze které byl záběr pořízen (zhruba). Tento pohled je (zhruba) od západozápadojihu.


Dobře je roh pily vidět na fotografii zachycující pohled od západu. Zde jsou podobně jako na jiné fotografii ve štítě pily dvě okénka. Napravo je vidět část bednárny s komínem.


Pila a nalevo budova mlýna s charakteristickou střechou a lamfeštem za pilou, napravo bednárna. Snímek je natočen tak, jak byla scéna vyfotografována.


Aby působila fotografie lépe a dobře se na ni dívalo, byla natočena. Na prvním obrázku je záběr oříznut, což udělal při natáčení program, proto byla v editoru umístěna na větší plátno.


Tento pohled na pilu je (zhruba) od jihozápadu.



Na následující fotografii je zachycen pohled na bednárnu zhruba od severozápadu (nebo spíš od severu), od silnice. Střechu bednárny se zvláštně umístěným  komínem srovnejte se siluetou, jak je zachycena na obrázku, který je ve druhém příspěvku s fotografiemi pily. Všimněte si také přístřešku nalevo a porovnejte jeho umístění s mapou z roku 1959. Dnes tam už není ani přístřešek, který sloužil dosušování dřeva, ani sloup elektrického vedení, silnice je asfaltová.


Dále je tu snímek pily, bednárny a onoho přístřešku focený od severozápadu. Když se postavíte na silnici, uvidíte, jak blízko mlýna to je.


Potom je tu pohled mezi komínky desek na některý z okolních domů, a dvě scény se dřevem, u kterých se, že jsou zachyceny v prostoru pily, můžeme domnívat na základě příslušnosti k jedné či druhé sérii fotografií pily a jejího okolí, ale jisté to kvůli nepřítomnosti nějakého dalšího srovnávacího bodu není, pokud ovšem někdo nepoznává ten plot.


A jako poslední je tu pohled od jihovýchodu. Napravo je pila. Uprostřed záběru si všimněte zadních částí domů dříve Kvapilova a Rausové. Nalevo od domu Aloise Kvapila, v části parcely 812/1, kde bylo kolem poloviny 20. století zahradnictví, skleník, který tam tehdy stál, tu však zachycen není, (zřejmě ještě nebyl postaven). A stejně tak tam vedle Kvapilova domu nevidíme dnes stojící domy bratrů Vernerových. V té proluce u dnes ulice U Mlýna dnes stojí dům Josefa Vernera, nyní Špakův, a vedle něj stojí dům s plochou střechou Bohuslava Vernera.

V osmdesátých letech byly přes sezónu před okny domu kostelníka Aloise Kvapila postaveny čtyři vzrostlé palmy, které na zimu schovával do domu, aby nezmrzly. Na ty palmy byl pan Kvapil pyšný. Leč jeho dědic, kterému dům odkázal, aby se o palmy staral, je podle vyprávění tím, že je na zimu neschoval, prakticky hned nechal zmrznout.


Níže úryvek z žádosti o povolení stavby pily v roce 1928:

"Žadatel hodlá postaviti na parc. čís. 812/1 kat. obce Dědic a to ve vzdálenosti 3 m od hranice pozemku (zahrada) parc. čís. 813/2. Pila má pozůstávati ze dvou budov vzájemně oddělených 4 m širokou prázdnou prostorou. První budova o zastavěné ploše 12 x 7,5 m bude zděná, kryta sedlovou střechou a rozdělena dvěma přepážkami na strojovnu s generátorem, průjezd, kancelář se skladištěm a šatnou. Místnost pro motor má míti půdorysný rozměr 4,4 x 3,85, výšku 3,10 m. Podlaha bude betonová, strop s rákosovou omítkou. Generátorovna bude míti půdorysný rozměr 1,5 x 3,85 a výšku 3,25 m. Podlaha bude taktéž betonová, strop s rákosovou omítkou. Přístup bude z průjezdu do generátorovny a odtud do strojovny. Dveře se budou otvírati na venek. Ve strojovně bude umístěn plynossací motor o výkonu 25 HP s kompresorem a příslušným větrníkem na 6 Atm. na roztáčení motoru.
Vlastní pila bude vzdálena 4 m od strojovny a asi 30 m od kolny obytné budovy postavené na parc. čís. 441 patřící Matěji Otevřelovi.
Pila bude dřevěná konstrukce se sedlovou střechou. Půdorysná plocha bude 10 x 10 m, výška po hřeben střechy 6,20 m. Uprostřed v obou čelních stěnách budou dvojkřídlová manipulační vrata rozměru 2,50 x 3 m. Jednotlivé sloupy dřevěné konstrukce budou spočívati na zděných pilířích v počtu 12 kusů. Podpilí podle plánu projektováno není. Na pile budou postaveny tyto stroje: svazová pila, horizontální pila, omítačka a smirkový brus. Pohon díti se má pomocí podzemním a částečně i nadzemním kanálem náhon z motoru na hlavní transmisi pily."


A dále z téže žádosti podmínka pro udělení povolení ke stavbě:
"1) Stavba pily buď provedena dle předloženého plánu se zakreslenými změnami za šetření předpisů mor. stavebního řádu.
2) Vzhledem k stísněným poměrům generátorovny nutno tuto zrušiti a umístiti ji v projektovaném průjezdě tím, že se v průjezdě vybuduje zděná příčka s dveřním otvorem. Projektované dveře do generátorovny se zruší a posunou se do průjezdu před tuto příčku, takže budou tvořiti vchod do strojovny. Vrata v prostoru určeném pro novou generátorovnu se zruší a místo nich zřídí se ve zdi okno o velikosti 100/150 cm. Do strojovny zřídí se v protilehlých stěnách o téže velikosti."

Mlýn a pila

Na konci 19. století se součástí hospodářského celku, nazvěme jej Fric :-), stala hned vedle se nacházející pila. Až porovnání fotografie, na níž je mlýn v době protektorátu, lavička na sezení postavená vedle vstupu před oknem kanceláře, a koněm tažený vůz, a objekt v horní část obrázku napravo od mlýna, s fotografiemi, na nichž vidíme objekt a vedle něj hromady klád, desek a dalšího dřeva, dává odpověď na otázku, jestli k sobě fotografie se vším tím dřevem patří, a odkud byly zhruba foceny.

Pro lepší názor na to bude dobré si vzít na pomoc i mapu se zachycením umístění domů v oblasti, protože srovnávání fotografií od oka a nalézání shodných detailů staveb o tom dává někomu, kdo to nezažil, jen přibližnou představu. Ale hned na tomto místě musím vyslovi názor/upozornění, že mapy mohou klamat tím, že můžou být z doby, kdy už ten objekt, který vidíme na prvním obrázku, nestál. To je to, co si o jeho pokračující existenci v čase myslím, totiž, že už na tom místě dnes (několik desetiletí) není. To, co tam můžeme z místa, odkud je pořízen záběr fotografie s mlýnem vidět, je přístupová brána do prostoru kdysi podniku se stavebninami s názvem Staviva. Ten dnešní přístavek, ve kterém sídlí kancelář firmy, která poté, co Staviva odešla, zrovna prostor využívá, k objektům podél silnice, to jsou ty, co vidíme na mapě z roku 1959, je prostě jen poslední příspěvek k architektonickému vývoji místa.

Dále jsou fotografie řazeny jako okružní cesta okolo onoho pro prostor podniku bývalé pily ústředního objektu, který je vidět na obrázcích. Pohon zajišťovala síla získávaná z náhonem tekoucí vody. O úpravách z konce dvacátých let 20. století, že právě v tom objektu byla umístěna pila, kterou se dřevo řezalo, o které se jinde píše, že pro ni bylo vyčleněno speciálně jedno kolo, a o tom, jaký byl plán rozvoje pily, si přečtěte z dokumentů, které budou umístěny v samostatném článku. Která strana objektu, zachycená na fotografiích, je která, bude dobře se zeptat pamětníků.

První obrázek představuje pohled na mlýn a pilu viděno od severoseverozápadu. Stojí před dnešním Kučírkovým domem (v něm dříve bydlela až do osmdesátých let v přízemí paní Šperková a v patře paní Balónová).


Všimněte si detailu okna objektu pily zcela nalevo a komína domu zcela napravo. Porovnejte pohled na objekt pily s pátým obrázkem, kde jsou ve štítě stavby vidět okýnka. Toto je jizozápadní strana objektu pily. Ve štítě objektu pily tu ale nevidíme ta dvě okýnka a světlo, jako to je na pátem obrázku níže. U pátého obrázku je v pozadí vidět komín bednárny? Toto je pohled od severozápadu. Pozorovatel stojí někde v prostoru dnešní Vernerovy zahrady.


Všimněte si detailu okna objektu pily zcela nalevo a komínů domů v pozadí napravo. Přibližně uprostřed obrázků je nad kládami vidět přístřešek u domu. Porovnejte s bližším pohledem na přístřešek a na dům na  následujícím obrázku. Vidíme západní roh objektu pily. Toto je pohled od severu. Pozorovatel stojí někde v prostoru před mostkem, který je vedle rohu mlýna.


V pozadí napravo je vidět silueta bednárny, což je objekt, vedle něhož i dnes probíhá silnice. Tady je zobrazen z druhé strany, než jak jej běžní kolemjdoucí vidí. Až půjdete kolem, všimněte si zvláštního umístění komína v čele budovy. Ne, to není kýbl, který tam schválně zanechali zedníci. :-)  Je to pohled na objekt pily od  západu, který je do určité míry směrově podobný tomu, na kterém jsou dva dělníci s nástroji.


Jak to místo s pracovištěm nové pily vypadalo předtím, dál v minulosti, ukazují opět pro ilustraci použité ještě starší fotografie, na nichž je ústředním objektem starý mlýn v době několik let, nebo hodně let před požárem začátkem roku 1930. Je vidět, že místo, kde se pililo, tehdy vypadal jinak. Při pohledu na starší mapy vidíme stavební situaci jinak, než jaká byla po přestavení pily a tak zachycená na fotografiích výše. Toto je pohled od severozápadu.


Budova před mlýnem na obrázku výše je zřejmě stará pila. Tu koupil Florian Fric od arcibiskupa olomouckého v devadesátých letech 19. století. Text smlouvy bude přepsán v samostatném článku. Stejně tak poznámka Josefa Frice v dopise příbuzným, ve kterém se v roce 1913 ze svého pohledu vyjádřil mimo jiné i k dlouhodobým důsledkům finančního břemene, kterým byl majitel mlýna zatížen, když musel vyplatit podíly napsané na děti Floriana Frice z prvního manželství, a pak ke způsobu hospodaření Floriana Frice v letech předtím, než v roce 1911 Josef Fric po uzavření smlouvy začal mlýn spravovat sám, přináší povzdech nad rozptýlením sil starostí o pilu, když se zároveň musel starat o to, aby byl mlýn v provozu, a prakticky v něm všechno opravovat sám. Na obrázku níže je pohled od jihovýchodu.

Finanční možnosti a potřeba pohledávky postupně splácet, i když občas patrně nebylo z čeho (viz ty poznámky o problémech s hospodařením - ano, není to jen tak něco mít :-), vedla ostatně ve druhé polovině devadesátých let 19. století i k žalobě podané k soudu jednou z příbuzných, provdané Školařová (a ještě později provdané jako Balónová???!!!), při které bylo na mlýn použito exekuční právo... Tato pohledávka byla plně zaplacena až v polovině prvního desetiletí nového století.


Situace mapy systému S-1952 z roku 1959 se zakreslením stoku odpadu mlýnského potoka pod mlýnem s řekou Hanou a naznačením směrů světových stran, ze kterých byly, pokud to jen od stolu dobře odhaduju, pořízeny. Ty dva domečky pod pilou jsou Otevřelův a suchánkův dům, tedy ta stavení, která vidíme na druhé, třetí a čtvrté fotografii v tomto příspěvku bráno shora v pozadí za hromadami dřeva.


Na druhé mapce je zvýrazněna poloha rybníčku před mlýnem, mlýna, pily, bednárny, Otevřelova a Suchánkova domu a stoku odpadu mlýnského potoka pod mlýnem s řekou Hanou.

Lávka do zahrady za řekou Hanou

Na fotografii je stará podoba lávky přes řeku Hanou vedoucí do zahrady. Osoby na mostě by se proto daly identifikovat jako členové Fricovy rodiny, plus zaměstnanci mlýna v pozadí, a případně by tam mohli být nějací známí. Dnes je na tomto místě nový širší moderní most vybudovaný po provedení regulace řeky Hané v Dědicích v polovině šedesátých let 20. století.


Když byla v korytě Hané po téměř čtyřiceti letech dělána v roce 2003 údržba (čištění koryta od náplav a vrb, prohloubení profilu potoka), Jaroslav Fric odmítl návrh ze strany tuto akci provádějících, aby byla dočasně sundána (odstraněna). To bylo zřejmě ovlivněno minulou zkušeností s tím, že po regulaci Hané v šedesátých letech byla tato cesta do zahrady za řekou postavena/obnovena vlastními silami. :-)

Na obrázku vidíme lépe než na jiné zde zveřejněné fotografii detail strojovny před mlýnem, která už dnes nestojí.

Fotografie níže zachycuje stejné místo. Lávka do zahrady vypadá velice jednoduše. Možná je to stav po nějaké povodní, kdy původní lávku vzala voda, a tak se vzal materiál a zřídil se provizorní přechod - lávka. Stejně jako na obrázku výše si nalevo od rohu mlýna povšimněme střech budov. Jedna bude patřit domku za rybníčkem před mlýnem a druhá snad bude patřit k pile..


V projektech se zachycením mostu do zahrady za řekou setkáme nejprve u plánu vyloženého k náhlédnutí v roce 1940. Ten je zajímavý tím, že je na něm vyznačena stávající poloha mostu spojující břehy starého koryta, a plánované umístění spojující břehy regulované Hané.


A pak je poloha mostu zakreslena do projektu z roku 1963. Projekty k roku 1941 a 1951 most nezachycují. Když se podíváme na zakreslení plánovaného soutoku mlýnského potoka s Hanou a porovnáme to místo s katastrální mapou, jak je to pěkně vidět třeba na předchozím obrázku, tak si uvědomíme, že je to hned před dnešním domem pana Svobodníka. To je ten, který je občas vidět, jak s naplněnými kolečky jezdí až na kraj břehu Hané, aby se podíval, jak velké v ní plavou ryby.


Malba starého mlýna nad vstupem do mlýnice



Toto je malba namalovaná panem Rudolfem Hlaváčkem na zdi nad dveře, kterými se vchází do mlýnice, v první polovině 40. let 20. století. Idylický pohled na zasněženou zimní krajinu s mlýnem a rybníčkem s vrbou je nejspíš úplně vymyšlen bez nějakého vzoru. Pokud se dozvím, že je to s inspirací malíře jinak, napíšu to sem. Před několika roky jím byla malba obnovena.

Pan Rudolf Hlaváček k malbě dodal podrobnější informace:
"Mlýn v zimě -
podle kresby Karla Liebschera (uměl. list Světozor) namaloval nad vchodem do mlýnice Fricova mlýna v Dědicích vyškovský malíř Rudolf Hlaváček asi r. 1940-1944.
Karel Liebscher (1851-1906)
krajinář (Národní galerie Praha)
bratr Adolfa Liebschera - figuralisty, který vyzdobil alegorickými obrazy z hudebních a divadelních žánrů schodiště Národního divadla v Praze.
Ve Vyškově pro Besední dům namaloval nástropní obrazy Můz, pro Sokolovnu portréty Tyrše a Fügnera, pro klášter Sester Dominikánek výzdobné plochy v klášterní kapli."

Stará a nová podoba mlýna

Na prvním obrázku je stará podoba mlýna. Že je to Fricův mlýn, vychází z domněnky učiněné na základě srovnání snímku se snímky, kde zaručeně vidíme mlýn, když byl po požáru v roce 1930 znovu postaven. Těmi, kdo situaci od vidění znají, jsou rozpoznány s dnešním stavem místa se shodující znaky, jako je roh domu, v němž dnes bydlí rodina Kučírkových nalevo. Předtím do poloviny osmdesátých let tu bydlela paní Šperková v přízemí a paní Balonová v patře. Dále tu máme rybníček napravo, k tomu charakter mírně svažitého terénu podobný tomu, jak vypadá dnes.


Poslední dvě desetiletí je díky tomu, že s moderní silnicí po předchozích úpravách této cesty opět přibylo něco materiálu, osoba stojící na silnici před mlýnem o něco výše. Na fotografii není vedle budovy mlýna nalevo vidět dům, který místo vedle mlýna od postavení obytného (nájemního) domu ve dvacátých letech 20. století až dodnes vyplňuje. Tuto situaci srovnejme s tím, jak jsou mlýn a okolo stojící budovy zakresleny na indikační skice Dědic. Tentýž snímek je dochován ve dvou variantách. Máme jednak zdrojovou fotografii (snímek výše a snímek níže - snímky byly pořízeny z originálu krátce po sobě), a pak tentýž záběr tentokrát sloužící jako pohlednice (na zadní straně jsou linky, prostor pro nalepení známky, které z ní dělají pohlednici), která ze zdrojového snímku soudě podle těchže postav stojících před mlýnem vychází. Ale není tu celá scéna, malá část okrajů je oříznuta (shora asi 2 cm, zdola asi 1 cm, zleva asi 1 cm, zprava asi 1, 5 cm; druhý snímek níže). Na stromech nejsou listy, takže by se mohlo jednat o časné jaro, anebo o podzim. na širším záběru je vidět mostek přes náhon u jihozápadního rohu mlýna.


Dále se dochovala fotografie, kdy jde o téměř stejný pohled na tentýž mlýn. Je ale oproti záběru výše očividně pořízen jindy z jiného místa. Zdá se, že se fotograf přesunul více nalevo a dál od mlýna. Stojí snad na mostku přes náhon. Snímek je pořízen z jiného úhlu. Předchozí snímek výše působí zřetelně jako čelní pohled, ale nevypadá to, že by byl fotoaparát postaven ve směru kolmo před západní stranu mlýna - musel by stát někde ve vodě rybníčku. Je tu zachycen i roh domu vlevo (dnešní Kučírkův dům), větší kus vrat, která vidíme hned vedle. Na stromech jsou listy zakrývající něco z fasády a oken mlýna. Vidíme větší kus z prostoru před mlýnem, cestu. V rybníčku není vidět vodu. Mohlo by to znamenat, že stavidla byla v horní části náhonu spuštěna a náhon je čištěn, nebo jinak upravován. Mohlo by jít o letní období roku? Na druhé straně fotografie je poznamenáno, že: "Upomínka na svatbu Anežky a Bohumila".


A do třetice je tu malebná zimní fotografie. Je to opět starší podoba mlýna při pohledu ze zhruba za stejného místa na dnešní ulici U mlýna, pořízená opět pod jiným úhlem, kdy se zorné pole oproti prvnímu snímku rozšiřuje, otevírá se zase více doprava, takže je víc zachycen prostor před česny a prostor pily. Krásně je tu vidět zamrzlý rybníček. Je vidět mostek přes náhon u jihozápadního rohu mlýna. Ta budova za mostkem v pozadí, co je vidět za rybníčkem, to bude mlat, co je zakreslený v mapách.



Potom je tu fotografie čtvrtá, která situaci snímá z opačné strany. Všimněme si rohu domu v pozadí za budovou mlýna, který je dnes Kučírkovým domem, a specifické konstrukce vyčnívající ze střechy mlýna na jižní straně. V popředí je napravo vidět stará pila (stará pilnice), a nelevo je zřejmě vidět rožek mlatu, který vidíme na předchozí fotografii.


Jestliže přijmeme za skutečnost, že tu jde o mlýn v době před požárem  na začátku roku 1930, máme vystaráno, co se týče otázky, jak mlýn dříve vypadal. Jiné fotografie, o kterých bychom si mohli myslet, že jsou obrazem mlýna v době před znovuobnovením, jsem v rodinném archivu nenašel.

Na následující fotografii je starý mlýn. Na druhé straně je připsáno "L. P. 1918-1919". Za lidmi je vidět prostor lanfeštu s česny.


Mlýn v době těsně po požáru ukazuje následující fotografie. Snímek zřejmě vznikl stejně jako některé další digitální snímky na těchto internetových stránkách ofotografováním staré fotografie.

Mlýn po požáru v roce 1930.


Na fotografii s vyhořelou budovou je ve spodním levém rohu uvedeno datum 21. března 1930. Výšku komína vyhořelé budovy stojícího vzadu před štítem vedle stojícího domu porovnejme s fotografiemi, které považuji za starší podobu mlýna. Zde ona dřevěná konstrukce na jižní straně, jako i celá střecha, logicky chybí. Můžeme si všimnout umístění oken ve štítě mlýna na jeho západní straně, a také umístění oken na jižní straně. Všechny fotografie jsou pohromadě s ostatními rodinnými fotografiemi, a z toho důvodu i kvůli těm popsaným znakům, je považuji za fotografie Fricova mlýna.

Pěkný pohled na rybníček před mlýnem vyfocený z opačné strany, než záběry mlýna, je na této fotografii. Všimněte si mostku na druhé straně rybníčka. Přímo z něj mohly být pořízeny předchozí pěkné záběry mlýna. Zajímavým srovnávacím znakem je jednak vzhled zábradlí na mostku, a pak také umístění oken na domě za rybníčkem, který před dnešním majitelem, který dům opravoval, dříve obývala rodina Rausů (zmiňme tu Zdenu Rausovou a jejího syna Františka Rause, po jehož smrti byl prodán). Podobu přístřešku můžete srovnat s tím, jak toto místo vypadalo dříve na zimním záběru starého mlýna.


A teď je tu fotografie, která zachycuje prostor před mlýnem vyfocený z okna mlýnu. Pokud bychom přijali myšlenku, že v té době vedle ještě nestál obytný dům, a proto se fotograf nemohl postavit do jednoho z jeho oken, potom, pohled z mlýna byl logickou volbou. Toto by bylo dobré ověřit s fotografií v ruce. Vyzkoušet, jestli se ten snímek dal pořídit spíše z okna vedlejšího domu. Pokud už vedle už stál dům, jehož jižní štítovou zeď vidíme na fotografii vyhořelého mlýna, fotograf prostě chtěl mít snímek prostoru před mlýnem se všemi těmi vozy s obilím či moukou a postavil se do některého z oken v patře. O scéně s koni a vozy si myslím, že je to místo před Fricovým mlýnem při pohledu na západ, protože tu kromě scény s vozy plnými pytlů naplněných moukou celkem vidím podobu a umístění oken domu za tou částí obrázku, kterou považuju za rybníček, který je podle mě Rausových domem. Výhled na ten dům zakrývají ale částečně listy stromů. Všimněte si tu také těch vodních ptáků. Škoda je, že snímek nezabírá ještě více z prostoru napravo, pak by byl zajímavý detail zábradlí mostu, který tam je.


Vzhled nového mlýna zachycují následující fotografie. Vidíme tu i dvojjazyčný německo-český nápis - Walzen Mühle - Válcový mlýn, což naznačuje, že snímek byl pořízen v době protektorátu, nebo krátce po něm. Porovnejte vzhled zábradlí na mostku s tím, jak vypadá na pohledu na rybníček na fotografii výše. Všimněte si hrany domu nalevo a srovnejte tuto scénu s předchozími fotografiemi pořízenými z přibližně stejného místa.


Z doby po 2. světové válce a zřejmě před rokem 1948 by mohl být snímek vchodu do mlýna s firemní cedulí, který je na západní straně. Jaroslav Fric je zde zcela vpravo.