Pro lepší názor na to bude dobré si vzít na pomoc i mapu se zachycením umístění domů v oblasti, protože srovnávání fotografií od oka a nalézání shodných detailů staveb o tom dává někomu, kdo to nezažil, jen přibližnou představu. Ale hned na tomto místě musím vyslovi názor/upozornění, že mapy mohou klamat tím, že můžou být z doby, kdy už ten objekt, který vidíme na prvním obrázku, nestál. To je to, co si o jeho pokračující existenci v čase myslím, totiž, že už na tom místě dnes (několik desetiletí) není. To, co tam můžeme z místa, odkud je pořízen záběr fotografie s mlýnem vidět, je přístupová brána do prostoru kdysi podniku se stavebninami s názvem Staviva. Ten dnešní přístavek, ve kterém sídlí kancelář firmy, která poté, co Staviva odešla, zrovna prostor využívá, k objektům podél silnice, to jsou ty, co vidíme na mapě z roku 1959, je prostě jen poslední příspěvek k architektonickému vývoji místa.
Dále jsou fotografie řazeny jako okružní cesta okolo onoho pro prostor podniku bývalé pily ústředního objektu, který je vidět na obrázcích. Pohon zajišťovala síla získávaná z náhonem tekoucí vody. O úpravách z konce dvacátých let 20. století, že právě v tom objektu byla umístěna pila, kterou se dřevo řezalo, o které se jinde píše, že pro ni bylo vyčleněno speciálně jedno kolo, a o tom, jaký byl plán rozvoje pily, si přečtěte z dokumentů, které budou umístěny v samostatném článku. Která strana objektu, zachycená na fotografiích, je která, bude dobře se zeptat pamětníků.
První obrázek představuje pohled na mlýn a pilu viděno od severoseverozápadu. Stojí před dnešním Kučírkovým domem (v něm dříve bydlela až do osmdesátých let v přízemí paní Šperková a v patře paní Balónová).
Všimněte si detailu okna objektu pily zcela nalevo a komína domu zcela napravo. Porovnejte pohled na objekt pily s pátým obrázkem, kde jsou ve štítě stavby vidět okýnka. Toto je jizozápadní strana objektu pily. Ve štítě objektu pily tu ale nevidíme ta dvě okýnka a světlo, jako to je na pátem obrázku níže. U pátého obrázku je v pozadí vidět komín bednárny? Toto je pohled od severozápadu. Pozorovatel stojí někde v prostoru dnešní Vernerovy zahrady.
Všimněte si detailu okna objektu pily zcela nalevo a komínů domů v pozadí napravo. Přibližně uprostřed obrázků je nad kládami vidět přístřešek u domu. Porovnejte s bližším pohledem na přístřešek a na dům na následujícím obrázku. Vidíme západní roh objektu pily. Toto je pohled od severu. Pozorovatel stojí někde v prostoru před mostkem, který je vedle rohu mlýna.
V pozadí napravo je vidět silueta bednárny, což je objekt, vedle něhož i dnes probíhá silnice. Tady je zobrazen z druhé strany, než jak jej běžní kolemjdoucí vidí. Až půjdete kolem, všimněte si zvláštního umístění komína v čele budovy. Ne, to není kýbl, který tam schválně zanechali zedníci. :-) Je to pohled na objekt pily od západu, který je do určité míry směrově podobný tomu, na kterém jsou dva dělníci s nástroji.
Jak to místo s pracovištěm nové pily vypadalo předtím, dál v minulosti, ukazují opět pro ilustraci použité ještě starší fotografie, na nichž je ústředním objektem starý mlýn v době několik let, nebo hodně let před požárem začátkem roku 1930. Je vidět, že místo, kde se pililo, tehdy vypadal jinak. Při pohledu na starší mapy vidíme stavební situaci jinak, než jaká byla po přestavení pily a tak zachycená na fotografiích výše. Toto je pohled od severozápadu.
Budova před mlýnem na obrázku výše je zřejmě stará pila. Tu koupil Florian Fric od arcibiskupa olomouckého v devadesátých letech 19. století. Text smlouvy bude přepsán v samostatném článku. Stejně tak poznámka Josefa Frice v dopise příbuzným, ve kterém se v roce 1913 ze svého pohledu vyjádřil mimo jiné i k dlouhodobým důsledkům finančního břemene, kterým byl majitel mlýna zatížen, když musel vyplatit podíly napsané na děti Floriana Frice z prvního manželství, a pak ke způsobu hospodaření Floriana Frice v letech předtím, než v roce 1911 Josef Fric po uzavření smlouvy začal mlýn spravovat sám, přináší povzdech nad rozptýlením sil starostí o pilu, když se zároveň musel starat o to, aby byl mlýn v provozu, a prakticky v něm všechno opravovat sám. Na obrázku níže je pohled od jihovýchodu.
Finanční možnosti a potřeba pohledávky postupně splácet, i když občas patrně nebylo z čeho (viz ty poznámky o problémech s hospodařením - ano, není to jen tak něco mít :-), vedla ostatně ve druhé polovině devadesátých let 19. století i k žalobě podané k soudu jednou z příbuzných, provdané Školařová (a ještě později provdané jako Balónová???!!!), při které bylo na mlýn použito exekuční právo... Tato pohledávka byla plně zaplacena až v polovině prvního desetiletí nového století.
Situace mapy systému S-1952 z roku 1959 se zakreslením stoku odpadu mlýnského potoka pod mlýnem s řekou Hanou a naznačením směrů světových stran, ze kterých byly, pokud to jen od stolu dobře odhaduju, pořízeny. Ty dva domečky pod pilou jsou Otevřelův a suchánkův dům, tedy ta stavení, která vidíme na druhé, třetí a čtvrté fotografii v tomto příspěvku bráno shora v pozadí za hromadami dřeva.
Na druhé mapce je zvýrazněna poloha rybníčku před mlýnem, mlýna, pily, bednárny, Otevřelova a Suchánkova domu a stoku odpadu mlýnského potoka pod mlýnem s řekou Hanou.
