Fotografie garáže postavené v proluce vzniklé po požáru domu v roce 1932 a nákladního auta

V garáži vedle "Šperkova domu" bylo parkováno nákladní auto. Snímky, které jsou zřejmě z konce třicátých (stavba garáže) a ze čtyřicátých let 20. století, či jen o něco později (50. léta?). Zachycují stavbu garáže (na tomto záběru vidíme mlynáře Josefa Frice, majitele pily a mlýna), garáž z druhé strany (ze zahrady) a v okamžicích, kdy nákladní auto stojí v garáži, či je z ní čumákem (jeho čelo) vysunuto, dále, když stojí na prostranství před mlýnem a je vykládáno, a předek auta stojícího na mostě přes náhon vedle Fricova mlýna (v této podobě postaveného Josefem Fricem).

Ten pán na fotografii je Josef Fric

Garáž byla postavena údajně těsně před 2. světovou válkou, nebo na jejím začátku (toť ovšem otázka). Silnice oproti dnešnímu stavu vedla o něco dál od Rybníčku; tak o jeden metr. Oblouk zatáčky tedy byl prohnutější. Dnešní silnice je výš, blíž k Rybníčku-náhonu a jinak vyspádovaná. Náhon (katastr zná jen lomenou čáru) tak v prostoru zasahuje do silnice na dvou místech, když vezmeme v potaz novodobou p. č. 258/13.

Nákladní auta větší než to na fotografiích vozila obilí z mlýna v Bílovicích nad Svitavou, a zase odvážela produkty. Z komunikace, kde nebyly obrubníky, jak to zachycují i jiné snímky, (když si jako směr jízdy představíme dnešní jednosměrku) u Šperkova domu prostě sjela ke mlýnu, a na silnici po vyložení a naložení vyjela na druhé straně prostranství na most vedle mlýna, a pokračovala dál kolem bývalé pily.

Indikační skica (1926)
Indikační skica. 20. léta 19. století (1826). Prostranství u mlýna je
bez čísla. Stará pila u vedle má č. 260. Na rozsahu zahrady
č. 203 (později rozdělené na 203/1 a 203/2) si lze představit,
že prostranství u mlýna sloužilo jednomu nebo dvěma okolním
vlastníkům (obyvatelé č. 258). O "pár" let později (20. století)
už to bylo díky dělení mezi potomky trošku jinak. Smysl zůstává.


Zajímavé je tvrzení, že prostranství u mlýna - pod silnicí, bylo/je na "jedné" mapě, kterou dotyční měli možnost vidět, zachyceno tak, že jen menší část plochy - "pár metrů pod okny", náležela ke Šperkově domu a většina byla proslučkována k mlýnu. Tento stav ale dnešní situace zapsaná na listu vlastnickém neodráží. Stav na oné katastrální mapě (pokud to byla katastrální mapa, která situaci takto pojímala, nebo mikrofiš uchovávaný ve sklepě Geodézie, a ne nějaký jiný plánek místa?) jaksi nepřetrval. Jednoduše nebyl použit. Takže, pokud na to později nebyl brán zřetel, tak tu zprávu bez dalších informací lze brát akorát tak s rezervou, jako informaci.

Revize vodního díla. Situační plán (vycházející
patrně z katastrální mapy z roku 1913) z roku 1930
však neodráží postavení nového domu vedle mlýna

Na revizi vodního díla z roku 1930, schválené v roce 1932, je to prostranství v situačním plánu zachyceno bez čísla. A slučky (které jinak vidíme u řady pozemků v okolí tohoto výřezu s čísly parcel dle katastrální mapy, na jednu nebo na druhou stranu tam nejsou. Proslučkování pozorujeme u mostu přes náhon, který má slučky snad se vším, co je okolo, nebo to alespoň tak vypadá. Na jiných mapách ovšem jen s náhonem. Takže autor těch sluček, které jakoby všechny vycházejí z mostku přes náhon, o který se tehdy měl starat městys Dědice, chtěl vyjádřit spojitost náhonu, a dále spojitost silnice s prostranstvím před mlýnem.

Katastrální mapa z roku 1938. Zajímavé jsou ty slučky
na kousíčky, které jsou mezi 259/2 a 258/3. Na jiných plánech
už vidět nejsou. A také mizí slučky mezi "č. 258" a prostranstvím.

Na jiné katastrální mapě (1. republika) má celá ta část prostranství, která je dnes označena jako 258/12, číslo 258/3. To je zajímavé z toho pohledu, že dnes je č. 258/3 vztaženo jen k tomu malému placu, dříve bez čísla, mezi touto parcelou a mlýnem (dnes parcela 259/1), který byl proslučkován s p. č. 259 (mlýn). Bude to ale jen náhodná shoda čísel. Tato tehdejší p. č. 258/3 zahrnovala i "silnici", resp. ta tam s vlastní katastrálně vymezenou plochou v té době nebyla. Ulice dříve Kopřivova byla "slepá". Dál k pile to pokračovalo další plochou, dnes opět pod jiným číslem, resp. ještě o něco dál navazovala úzká úvozová cesta, vedle na začátku 40. let 20. století postavené bednárny. A dnes? Dnes je všude jedna asfaltka, která si z 258/3 odloupla svoje (parcela 258/15).  

Dnešní číslování. U digitální mapy na internetu je uvedeno, že:
"Veškeré zjištěné hodnoty souřadnic a délek nelze využívat
pro vytyčování hranic pozemků v terénu."

Vezměme si ale třeba byť jen tu parcelu č. 3996/37, ať pro názorný příklad, jak je to dnes v mapě (pře)uděláno, nesaháme někam daleko od mlýna. Dnes je na ní jako vlastník zapsáno Město Vyškov. Fyzicky se překrývá s jalovým odpadem náhona. Ten je tam vybetonován už sto let nebo skoro sto let. Číslo 3996 nás odkazuje na vztah k parcele náhonu. Ano, je to hned vedle lamfeštu, takový malý zbyteček něčeho. Když do ruky vezmeme Technickohospodářský plán Vyškova ze 70. let, tak na něm vidíme zase spoustu jiných čar, a že je to celé proslučkováno do náhona, resp. je to součástí právě toho mnohoúhelníčku, který v té době byl jednou z jeho "mnoha" částí  odpadu mlýnského potoka (dnes parcela 3996/1).

Zato ta parcelka před 259/1 jakoby trčící do prostranství (dnes parcela 258/12) v THP Vyškova úplně chybí; stejně tak ty ždibečky před okny domu (dnes parcela 259/2), jakoby nikdy neexistovaly (pozn. na jiné katastrální mapě níže si lze v těch místech všimnout, že hraniční čára je lomená, čili není ztotožněna se zdí domu).

Když by se to vzalo funkčně, tak dnešní zákres náhonu v katastrální mapě v těchto místech hned vedle mlýna je návratem někdy do doby, kdy tam byla mlýnská kola, vantroky. Těm by šířka náhona v těch místech v dnešní katastrální mapě stačila (?). Jak romantické. :-)

Technickohospodářský plán Vyškova z roku 1973. 1:1000

Pro pochopení vývoje vlastnických vztahů k prostranství u mlýna se podívejme na dostupné dokumenty. Ty by ovšem bylo třeba pro podrobnější rozbor, jak psáno, doplnit o záznamy v pozemkových knihách, evidenci nemovitostí, katastru nemovitostí - čili o věci, co jsou na katastrálním úřadě. Tak např. na daleko starších otiscích katastrální mapy, kde je jedno číslo 258, jež zahrnuje nejen prostor dnešního Kučírkova domu (dnes parcela 258/1), ale i dnešní proluku vedle něj (dnes parcela 258/2), a buď ano anebo ne (?!) dnešní přístavek k domu (dnes parcela 259/2), či dokonce i hospodářskou budovu na něj navazující (dnes rovněž parcela 259/2) - anebo tyto dva objekty dva objekty spadaly pod č. 259 (?!), a jedno číslo 259, což byl mlýn (dnes parcela 259/1) a jeho okolí (kdysi tak pod tímto číslem i prostor vedle, kde je dnes dům (dnes parcela 259/2)), tak z prostranství je jedna slučka právě na celou tuto 258, kdežto u 259 je slučka na malou parcelu před ním (dnes označeno jako 258/3). Později, když už jsou tam p. č. 259/1 a 259/2, vedou slučky kromě té malé plochy před vstupem do mlýna (k 259/1), také na malé plochy před okny vedle postaveného domu 259/2, kdežto původně proslučkovaná prostora před mlýnem je "rozříznuta vedví, na větší a daleko menší část, která je před p. č. 259/2.

Dokumenty, různé mapy jsou, ale bez podkladů, na jejichž základě byly dělány, není třeba/nelze vyvozovat nějaké zvláštní (ukvapené) závěry. Jsou to dnes historické doklady vývoje značení, a zkreslování místa. Důležité by bylo přesné sledování záznamů v pozemkových knihách a navazujících, až podnes. Protože, co není v katastru (nebo se do něj z jakéhokoli důvodu nedostalo), jakoby nebylo.

Katastrální mapa

Záleželo na výkladu, jak se k tomu postavil odpovědný pracovník, co dával ty čáry po letech (s metodickou příručkou v ruce) zase jednou dohromady (čára sem, čára tam ...). Že by THP Vyškova byla ona "tajemná" mapa zachycující imaginární vztahy těch kousků povrchu Zeměkoule u mlýna vůči sobě, ovšem jen pro dobu svého vzniku? Na něm ale v těch místech slučky (a ani jiné věci, které jsou tam a onde jindy a jinde, nevidět, zato jiné "skutečnosti" ano).

A nakonec stejně přišla doba jiná, která říká, že "Co bylo, bylo". Ostatně slučky náhona s okolím jsou v THP Vyškova i dál po proudu. Dnešní katastr je pak jakýmsi "přesným" návratem k původní katastrální mapě, který je jednoduše zrušil. A třeba proto v televizi v poslední době říkají, že se to (průběh hranic pozemků) musí zase znovu udělat, potvrdit a podepsat, nebo se začít hádat, jak povídal ten vysmátý maník. :-) Čili každý další plán je jen tak přesný a spolehlivý (vzhledem k tomu, že se vztahuje k mapě vzniklé v době, kdy se meřilo a počítalo s pomocí prostředků odpovídajících té staré době, že pak nejde ani tak o nějaký rozměr nějakého pozemku, jako o jeho tvar a umístění v terénu ve vztahu k ... atd. Dnes by naši geodeti třeba zvládli už i tu křivku? :-) Přesný a spolehlivý, až to na nejednom místě v republice hezké není. :-)

Dnešní stav je takový, že polovinu má Město Vyškov, a druhou polovinu v polovině roku 2015 od několika dědiců, na které se to dědictví přenášelo až přeneslo z ... (?), vlastní (vykoupil-nabyl) pan Kučírka a paní Kučírková. A celé je to v územním plánu veřejné prostranství.

Před polovinou 80. let zemřely paní Balonová, pak někdy po polovině paní Šperková. Dům byl prodán až po smrti pana Balona.

Zajímavé je také "vyprávění" o tom, že pod město se ona polovina (něčeho; prostranství) dostala (dle data na dokumentu) až několik let po smrti dárce (s jeho podpisem?). :-) Pokud se nejedná o nesprávný výklad postavený např. na překlepu v datu, tak je to jistě zajímavý zázrak a stálo by za uvážení, aby město hned vedle silnice, na volném místě, dotyčnému postavilo sochu, anebo jinou sochu, anebo kašnu. :-D Bez dokladu, na který by se dalo podívat, k tomu těžko co říct.

Stromy napravo mají být topoly. Dnes tam žádné topoly nerostou.
Všimněte si změny ve štítě garáže. Okenní otvory
pod její střechou jsou zabedněny.