Výřezy zachycují více a méně přiblížený pohled na část listu mapy s Dědicemi a jednou pro srovnání vzdáleností také s okrajovou částí Vyškova. Na prvním a třetím záběru je vlevo vidět mlýn označovaný ve 20. století jako Krajčův mlýn, pod ním nalevo mlýn označovaný v 19. století jako Klevetův mlýn a ve 20. století jako Suchánkův mlýn. Kousek nad písmenem z v názvu městečka v němčině (Dieditz) se nachází objekty mlýna označovaného od druhé poloviny 19. století jako Fricův mlýn. Dále za ním vpravo je na prvním a druhém výřezu vidět mlýn označovaný v na těchto stránkách zveřejněných dokumentech z 20. století jako mlýn paní Anežky Tomáškové.
Situace zakreslená v mapě vypadá tak, jak ji vidíte, jakoby mlýnský potok do Hané vůbec neodbočil a pokračoval rovnou dál k tzv. mlýnu paní Anežky Tomáškové. Z našeho dnešního pohledu by musela tehdy Haná jít o kus jinudy. Mapu tak považuju z pohledu dnešních nároků na přesnost mapového díla za méně věrnou skutečnosti průběhu Hané - dokud se ovšem z jiné mapy, která by byla tak stará a podrobná nebo radši podrobnější nedozvíme něco jiného. Řeky meandrují, sem tam se opakovaně vyskytla nějaká ta povodeň, třeba jednou za deset let, nebo větší voda, ale protože žiju v dnešní době, tak je pro mě až takový pohyb koryta řeky Hané těžko představitelný.
Celou oblast si lze v pěkných barvách prohlížet i na stránce mapového serveru mapire, kde nalezneme pěkně seskládanou celou Moravu. Stačí posunovat mapou, abychom viděli širší okolí Dědic. Při zkoumání si můžeme uvědomit, kde je nakreslen kostel, radnice, fara, náměstí (dnes náměstí Svobody), rozpoznáme některé dědické ulice nebo jejich části (dnešní Dědické, Revoluční, U Mlýna, Morávkovy, také prostor dnešní Potoční, Kopřivovy, Doktora Růžičky, Závodí), cesty, dvůr, mlýny, mlýnské potoky, osady Pazderna, Hamiltony.
(Následující text byl převzat ze stránek oldmaps.geolab.cz.
I. vojenské mapování – josefské
1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800
Jeho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue", česky to zní méně vznešeně - "od oka", tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km2. Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala.
Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti - císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov - kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat.
Současně s kresbou map vznikal vojensko-topografický popis území obsahující informace co v mapě nebyly - viz šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí, aj. Tento materiál jen pro území Čech sestává z 19 rukopisných svazků.
Na okraji každého listu je seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel, koní apod. Na některých listech tato čísla chybí, můžeme je však najít ve výše zmíněném vojensko-topografickém popise.
Význam I. vojenského mapování spočívá nejen v jeho podrobnosti, měřítku a téměř vyčerpávajícím písemném operátu, ale též v době jeho zhotovení. Zachycuje území Čech, Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity.