Pohled na Dědice s horní částí mlýnského potoka.
Pohled na tehdejší okraj zastavěné oblasti katastru Dědic s mlýnem, který tehdy provozoval Josef Kummer, a s dolní částí mlýnského potoka - odpadem.
Totéž. Menší měřítko. Intravilán obce.
Pro ilustraci situace mlýnského potoka vedoucího od splavu k a od mlýna nacházejícího se pod mlýnem výše (později označovaného jako mlýn paní Anežky Tomáškové). Osada Pazderna. Intravilán s detailem začátku tohoto náhonu. Viz barva linky, která na mapě II. vojenského mapování tento mlýnský potok zachycuje.
Následující text byl převzat z těchto stránek věnovaných zpřístupnění indikačních skic téměř celý, a byl jen mírně upravený, kde to bylo stylisticky potřeba, kvůli návaznosti textu. O indikačních skicách se zde píše:
Indikační skici
Císařským patentem z 23. prosince 1817 bylo ustanoveno vyhotovení nového katastru, který do historie vstoupil pod názvem „Stabilní katastr“. Kvůli přesné pozemkové dani, která se vyměřovala podle čistého výnosu z půdy, vzniklo v letech 1824 – 1830 a 1833 – 1835 na Moravě jedinečné mapové dílo, které je svou precizností a vynikající právní úrovní stále vzorem pro moderní katastry.
První soustavné zmapovaní obcí celé země prováděly tzv. „Mapovací komise“, složené z vědecky vzdělaných a prakticky zacvičených zeměměřičů vojenského a civilního stavu.
S podrobným měřením krajiny byla z rozpracované originální mapy odvozena její kopie tzv. „Indikační skica“, příruční mapa v barevném provedení, upravená přímo pro praktické používání v terénu. Byla zpracována podle stejných zásad jako originál s doplněním jmen držitelů pozemků, čísel domů, druhů pěstovaných kultur, vlastností parcel a čísel mezníků na hranici obce. Porovnáním indikační skici se skutečností byl posléze ověřen správný výsledek měření.
Svou podrobností, zpřesňujícím vybarvením podle porostu a kultur a faktografickými poznámkami podávají indikační skici velmi přesný doklad o dobové krajině, hospodářství a demografii a mnoha dalších historických a zeměpisných záležitostech.
Císařské otisky
Výsledkem katastrálního měření vznikly „Originální mapy stabilního katastru“ ze kterých byl vyčleněn povinný výtisk určený k archivaci tzv. Císařský otisk.
(...)
Použitá literatura:
Bumba J., České katastry od 11. do 21. století, Praha, 2007.
Matoušová D., Stabilní katastr – indikační skici, Inventář, Brno, 1970.
Radimský J., Průvodce po Státním archivu v Brně, Brno: Státní archiv v Brně, 1955.
Český úřad zeměměřický a katastrální [online], 2010 [cit. 2010-04-27]. Dostupné z WWW: www.cuzk.cz.
Tyto historické katastrální mapy se staly jedinečným dokumentem o obcích.
Indikační skici byly pro každou obec a její katastrální území vyhotoveny po sekcích na formátech A3, v měřítku 1:2880. Pouze indikační skici protáhlých (půdorysně rozlehlých horských obcí) byly vytýčeny v měřítku 1:5760.
Indikační skici měly ve své době napomoct k vyhotovení definitivního parcelního protokolu a později sloužit jako pomůcka při odhalování výnosů jednotlivých pozemků. Výška výnosu sloužila k vyměření pozemkové daně. Mapy byly zpracovány tak, aby se mohla podle nich provést konečná očitá prohlídka všech parcel v obci a aby se dalo porovnat, zda vskutku zachycují skutečný stav katastru i jednotlivých parcel.
Tehdy, po ukončení obchůzky v terénu, potvrdili všichni přítomní z obce správnost skic a od té chvíle v nich nesmělo být nic měněno. Staly se podkladem pro originály katastrálních map. I s odstupem let je přesnost těchto map obdivuhodná.
Legenda
U každé parcely byla uváděna: jména držitelů*
domovní číslo (černě)
parcelní číslo (červeně)
zděné budovy jsou v mapových listech vybarveny červeně (hlavní vstup a průčelí, zvýrazněné zesílenou čarou)
dřevěné stavby žlutě
vody modře
zahrady, louky, pastviny v odstínech zelené
vinohrady fialově
lesy tmavošedě
Tón barev byl odvozen z přímého pohledu v přírodě, takže vše co je zaznamenáno v mapách může být každému srozumitelné. Pozdější změny jsou patrny z originálu mapových listů (červená šrafování). Kromě barevného značení obsahovaly indikační skici i černobílé symboly. Např.:
Oede (něm.) = neplodná půda
G. Oede = Gemeinde Oede = neplodná půda patřící obci
W (něm.) = Wiese = louky
GW = Gemeindewiese = obecní louky
A (něm.) = Acker = pole.
Mapy obsahovaly i značku pro mokřiny, bažiny, podmáčené louky (přerušované, krátké, vodorovné čárky). Stromy i keře byly odlišeny symbolem, rovněž tak stromořadí podél cest.
Značky, dosti pracné, se snažily kreslířsky vystihnout předměty, které znázorňovaly. Indikační skici a první mapy stabilního katastru z I. pol. 19. století na svou dobu překvapují komplexností. Tento cenný dokument lze využít dnes zejména při všech projektových pracích v katastrálních územích obcí (územní plány, územní systémy ekologické stability, pozemkové úpravy aj.
Zobrazuje:
Zastavěné území obcí
charakter zástavby, identifikace půdorysné stopy zaniklých objektů, umístění historického jádra obce a srovnání hlavních směrů
stavebního rozvoje obce, trasy dopravních komunikací a záhumenních polních cest, vodoteče a plochy nezastavitelné.
Celé katastrální území obcí
jména vlastníků pozemků, druhy pěstovaných kultur, stav lučních a lesních porostů, vodní plochy v krajině - zaniklé vodoteče, identifikace obecní půdy, orientační přehled o původní parcelaci katastru aj..
Citováno podle:
Podzimková J., Mistrovské mapy obcí a pozemkové úpravy v českých zemích, Praha: Ministerstvo zemědělství, 1994. 74 s.
____________
*) Zejména u menších parcel a domů majitel nebývá uveden. Na mapách reambulovaných (cca 70.léta) nejsou majitelé většinou uváděni vůbec. Je uváděno pouze parcelní číslo. K indikačním skicám se vztahují tzv. „katastrální operáty“, kde je ke každému pozemku uveden vlastník, číslo domu, stručný popis nemovitosti a další hospodářské údaje. Fond Katastrální operáty stabilního katastru naleznete v Moravském zemském archivu v v Brně pod značkou fondu D10.