O regulaci se vážně začalo uvažovat po velké povodni (nejvyšší stav vody větší než předchozí největší povodeň v roce 1814), která proběhla v březnu roku 1931.
Tehdejší plán regulace Hané v prostoru zakončení mlýnského potoka pod Fricovým mlýnem ukazuje skutečný průběh odpadu od mlýna, který vede těsně vedle řeky. Je vidět tehdejší koryto řeky a plán jeho narovnání. Na pozdějších plánech ze začátku čtyřicátých, padesátých a šedesátých let vidíme stejný obrázek, i když na plánu z roku 1963 je zakončení náhonu jen naznačeno. Je zřejmé, že konec náhonu měl být zasypán, ovšem všimněme si textu, kde se mluví nejen o potřebě zabrání nutných částí pozemků ale i o vypořádání se s uživateli/majiteli. Informace o majitelích a pozemcích vedle onoho textu jsou však modře přeškrtnuty.
Zajímavé je také, když si uvědomíme, kde měl mlýnský potok po provedení regulace končit a vytvořit nový soutok s Hanou. Dnes je v tomto smyslu náhon o pěkných pár metrů kratší. Je tu ta bahnem ucpaná roura jdoucí několika metry rovnou do potoka; což souvisí s úpravou prostoru n. p. Staviva v sedmdesátých letech pro účely skladovací plochy. Projekt z roku 1963 už mlýnský potok v jeho závěru pořádně zkracuje. Později navržené způsoby zakončení se, když se podíváme na mapu z roku 1959 snad nějak odrazily ve způsobu zachycení konce mlýnského potoka na mapě v systému Topo S-1952 tištěné v roce 1965 (regulace se v úseku poblíž mlýna dělala v roce 1963), jestli je ta modrá linka zatáčející do Hané myšlena jako vedení náhona. I na některých pozdějích mapách je to zakresleno podobně - nejspíš z té mapy vycházejí, a proto je to, když si pamatujete jen dnešní stav (roura) pro vás divné. Zakreslení v projektu z roku 1963 už původní délce náhonu rozhodně neodpovídá, a neshoduje se z výše popsaného důvodu ani se stavem, jaký byl na úplném konci provedených zemních prací - nakonec roura do potoka.
Seznam části majitelů úpravami dotčených pozemků.
Z textu je vidět, že náhon mlýna č. 114 měl být podle tohoto projektu zachován beze změn. To je rozdíl proti provedenému projektu z roku 1963, který se zasypáním části náhona počítal.
Mapová část projektu ze závěru 30. let 20. století. Náhon je zachycen, jak pokračuje dál, podél dnešní ulice U Splavu. Poloha stoku odpadu mlýnského potoka s řekou Hanou odpovídá mapě systému S-1952 (umístění značky stoku na této mapě). Náhon očividně nezabírá jen prostor parcely číslo 3996 v podobě, jak ji zachycuje katastrální mapa, která slouží za podklad zachycení situace a projektu regulace. Parcela číslo 1258, kterou vidíme na katastrální mapě, leží z větší části bokem. Jde tu částečně i o ni - o její rozsah v té době, předchozí době, následující době až do regulace... Podle schváleného plánu - revize vodního díla v roce 1932 běží, jak ukazuje srovnání tvaru a rozsahu pozemků, dokonce o podstatnou část p. č. 1258. Jde o oprávněnost nároku na restituci něčeho, co bylo (vrácení po únoru 1948 zabrané nemovitosti včetně příslušenství) na základě v minulosti úředně potvrzeného práva majitele mlýna na vodní dílo. Ǔřední konání za 1. republiky se odehrávalo podle tehdejších platných norem. Ty se uplatnily při provádění revize. Poznámka: revize byly masově prováděny v té době na dalších vodních dílech v Dědicích a jinde. Jde tu o restituci mlýnského potoka v celém jeho historickém rozsahu, což se dotýká, jak je vidět ze zachycení skutečného stavu v mapě (a na tomto mapovém podkladu), fyzicky části dnešní parcely č. 1258.
V minulosti představovala parcela číslo 1258 Gemeinde Weide, obecní pastvinu. Píše se o ní někde dokonce jako o neužitečné pastvině. Parcela je dnes vlastněná městem Vyškovem a jsou v jejím prostoru postaveny garáže ze začátku sedmdesátých let, když bylo toto místo u řeky předtím zavezeno materiálem, čímž se dostalo do dnešní podoby. Jak už jsem psal výše, projekt regulace Hané počítal s nutnými úpravami terénu a potřebou zabírání pozemků k jejímu provedení. Takže dnes si není potřeba představovat, že by se tím prostorem snad měl prohrabat nějaký příkop.
Oč tedy restituentům na začátku devadesátých let šlo, když byl lid vyzván, aby se přihlásil k dědictví po předcích, pokud měl nárok (někdo k většímu, jiný k menšímu :-), a využil ho pro sebe? Jejich vzpomínky na dětství, kdy na vlastní oči viděli, jak místem, kde nyní stojí garáže (včetně dvou z určitých důvodů ponechaných proluk, kde si lidé stavět netroufli :-), teče voda, jim řekly, že je potřeba se přihlásit o vodní dílo jako celek. Tady přišli na to, že je potřeba se vypořádat nejen s problémem nadřazení uživatelských práv za socialismu nad vlastnickými (v kapitalismu je to naopak), což se podle jejich názoru projevilo v (možném) problému s tím, kde byly v některých místech sousedy nově postaveny ploty - respektive jejich zasahování do prostoru vodního díla jako stavby - část stavby nelze vydržet. Co však dělat, když vám stát vrátí vlastnictví, ale nemáte v plném rozsahu práva užívací - někdo v klidu "hospodaří" na "vašem"?
Poznámka: 1) na katastrální mapě vidíme, že parcela netvoří přísně geometrický obdélník, který by byl v terénu podle potřeby zahnut, takže pokud nemá někdo v hlavě zaražený teodolit, jak kdosi připomenul, nedá se z tohoto hlediska k tomu moc říct, leda se orientovat více či méně hrubě, 2) další otázkou je zaměření stavby vodního díla, jak byla politickým úřadem schválena podle projektové dokumentace.
Z toho vyvstává pro nás dnešní lidi otázka, v jakém vztahu je tato stavba k parcele mlýnského potoka? Shoduje se s přesně s dnešní parcelou 3996/xyz? Na co má kdo nárok, když představeným záměrem těch tzv. restitucí bylo "nevršit na staré křivdy křivdy nové"? :-) Vyměří geometr hranice parcely při zaměření podle stejného postupu, stejně v roce 1800, stejně v roce 1900, 2000 atd., nebo snad mlýnský potok - jako vodní stavba zabírá menší plochu umístitelnou dovnitř parcely 3996? Vodní tok je v zákoně stanoven dnes tak, že je to ta parcela. Čára v mapě kdysi, to je plus minus půl metru (přesnost), dnes to zaměří na 15 centimetrů. Mapy, jak jde čas, se také proměňují. Zeměměřiče přitom zajímá tvar (všimněte si, jak se zrovna ten u různých parcel, jak jde čas, proměňuje) a umístění pozemku. A pak je tu otázka ochranného pásma vodních staveb: Jak je podle zákona velké? Kde začíná a kde končí? Kam až z toho důvodu náhon svou trvající existencí sahá/zasahuje? Co v tom prostoru může být z hlediska ochrany vodního díla, a co tam nemá co dělat? Zasahuje ochranné pásmo do vedlejších parcel? Nebo je hranice stavby pořád ještě uvnitř hranic parcely číslo 3996, a ochranné pásmo, ten jeden metr, nalevo, napravo, se tam navíc, ještě než začíná hranice sousedního pozemku, ještě na knop, nebo jinak pohodlně vejde?.
A tak se tedy restituenti v dobré víře o majetek přihlásili, ale realita používané katastrální mapy a zaknihovaných vlastníků (na Frice je napsána parcela číslo 3996 a na město parcela číslo 1258) přináší ten problém, že když je potřeba zástupci města, který může být naladěn ve stylu "Ty od nás stejně nikdy nic nedostaneš.", vysvětlit, kdo má na co nárok, a ukázat to třeba v mapě, tak pokud máte v ruce jen katastrální mapu, tak je naprosto jasné, že hranice pozemků jsou v ní zachyceny už pomalu dvě století zhruba stejně. V podstatě jsou ty čáry v katastrálních mapách nezměněné, až na ty garáže, co přibyly na parcele číslo 1258, a ty mají dodatečně vlastní čísla.
Co je potřeba k tomu, abyste jako vlastník měli, jak se říká, všechna práva na své straně, když se o něco hlásíte? Restituce mlýna proběhla papírově rychle. Vzhledem k hrozícímu vypršení lhůty k přihlášení se k majetku, a tak malému množství času zbývajícímu na podepsání předávající listiny, byl předávající dokument v březnu 1991 podepsán, aniž by byl přesně sepsán inventář mlýna apod., a aniž byla jasná ta věc s těmi pár desítkami metrů délky bývalého konce mlýnského potoka - náhona, kde šel náhon přes část parcely, kterou má v evidenci nemovitostí na sebe napsánu jiný vlastník (město). Že to bude (vedle dalších nedostatků postupu provádění restituce) takový problém.
Komplikací je tu způsob předání majetku, když se po roce 1989 rozhodlo, že se v ekonomice státu k něčemu takovému sáhne. Byly věci (šlo tehdy zejména o nemovitosti, jejichž vlastníci byli zapsaní před vyvlastněním v katastru), které se podle zákona vydat daly, a pak věci, které se vydat nedaly (třeba proto, že na pozemku byla za socialismu postavena nějaká stavba), a pak by se čekalo, že bude vyřízena při předání toho, co bylo vydatelné, (třeba nějakou komisí, která vytvořena ovšem nebyla) nějak i otázka toho, co vydat možné lehce nebylo. A hned rozhodnout o náhradě (aby ty "křivdy", jak se jmenuje zákon, byly v tomto zmírněny). Jde o to, že totiž z pohledu restituentů něco ideálně očekávajících, stát, jak vzal (když bral), nevrátil, i když se k tomu kroku přihlásil.
Kdyby to mělo být podle představ (staro) nových majitelů, tak by se stát musel postarat při nápravě minulých křivd (pokud vyvlastnění za křivdu považujete) o to, aby, jak už jednou uvedeno, nevršil na staré křivdy další křivdy nové, jak tomu běžný člověk rozumí, (to je zase otázka toho, že i na to se dá dívat z více úhlů pohledu), aby proběhly všechny nezbytné zákonem požadované kroky (určení vlastníka, identifikace, zaměření, předání, ...), které jsou potřeba, když se má něco na někoho převést (v tomto případě zpátky), a to bez závad, tedy včetně vyřešení sporných záležitostí, které se objevily. Jako je i to narovnání za těch pár metrů náhona, které byly brány v revizní a technické zprávě v roce 1932 za součást vodního díla, a které, jak je vidět, naši milí restituenti považovali z toho důvodu za majetek předků, o který se teď mají s radostí starat.
Vodní právo dál trvá. Jiná věc je vodní oprávnění, které je potřeba znovu získat, kde platí na začátku devadesátých let přijatý zákon o komerčním využívání vod, takže aby se do náhona dala znovu vpustit voda (vstup byl do dnešní podoby naposledy upraven na konci osmdesátých let 20. století - v roce 1989), musela by být jednak všechna práva na majitelově straně, a jednak by se musel získat tento souhlas. Jiná věc je, kde v dnešní době tu vodu vzít. Nějaká v Hané pořád sice teče, ale k čemu by v těchto podmínkách tak mohla sloužit? Jako síla pro malý vodní zdroj? Haná je voda nestálá, hlavně v létě, kdy je v ní opravdu málo vody (pokud častěji neprší). Ta nádrž nad splavem mohla hasičům sloužit jako záložní rezervoár, ale vypadá to, z toho, co se s tím prostorem nad jezem stalo, že podle některých plánovačů nic takového, jako je nadržená voda v místě, dnešní hasič nepotřebuje. Od toho je tu vodovodní síť. A správce toku, kdyby se mu Fricův jez dostal do správy, by jej taky, když by jej na nic nepotřeboval, mohl snadno a pohotově odstřelit.
Z hlediska provozu mlýna, je to pasé, protože hned při restituci si Jaroslav Fric uvědomoval, že moderní mlýn dnes vypadá jinak, a jak říkal: "Museli by se vzbudit ti, co jsou na hřbitově." Prostě je jiná doba, jiná ekonomika, jiný životní styl. Musely by vstát, jak je s nadsázkou řečeno, předchozí generace a jejich způsob žití, aby po něčem takovém byla poptávka. Dnes je jiný způsob obživy. A tak, i když dostal nabídku, do společného podniku s námořníkem Knichalem, který měl našetřeno z doby, kdy se plavil po moři, a prostředky vložil do mlýna v Hošticích-Herolticích, i z toho důvodu nešel. Zařízení Fricova mlýna, které bylo moderní před 2. světovou válkou a po ní, potom po zaplacení dluhu Fricem za pořízení nového mlýna sebráno státem, a v dalších letech využito, jak se patří, bez dalších investic, by i podle Knichalovy (?) počáteční představy (ještě nezkušené), sloužilo tak akorát jako zdroj náhradních dílů v počáteční fázi rozběhu podnikání.
Pan Knichal má mlýn i dnes a k tomu další provozy, jako je pekárna atd. Toto podnikání se dnes ovšem pohybuje v jiných měřítcích, za jiných okolností než kdysi, a musí se patrně dost ohánět, aby byl ekonomicky v plusu. Když se dnes mluví o mlýnském průmyslu, tak bych při charakterizaci zařízení, kde se mouka mele ve velkém, ke slovu mlýn přidal předponu velko-, abych dostal slovo velkomlýn. :-)
Když se to vezme podle vymezení parcely číslo 3996 v katastrální mapě, tak mají restituenti pocit, že jim byla vrácena jen část majektu, o který se po dlouhou dobu starali jejich předci. Že je nějaký problém s rozsahem parcel a právy k tomu všemu jako funkčnímu celku, nemuseli tušit, anebo je to, když voda tekla, a zápis ve vodní knize byl, neznepokojovalo. Konečně, koho z nich kdy předtím napadlo, že se o to jednou bude muset starat, protože bez přihlášení se k tomu odkazu by jinak vyjádřil neúctu k práci předků. A dál, že do té části vráceného majetku se ještě někde naváží majitel sousedního pozemku, když chce někam uložit posečenou trávu z vlastního trávníku. Nebo kam byl v minulosti uložen jiný nadbytečný materiál, třeba něco z těch mlatů, co stály v některých sousedních zahradách. Pozemek, do kterého někde vedou zahradní branky, bez toho, že by kdy byly vedeny (knihovně) jako něco, co majitel mlýnského potoka nutně trpí, a aniž by od těch branek majitel mlýnského potoka měl podobně jako oni klíče k jejich otevření, kdy se mu zachce. A prostor, kde v posledním desetiletí bez ptaní v některých obdobích sekli zaměstnanci neznámých služeb trávu, často i neznámo kdy. A taky je to v některých částech místo, kde, pokud by se občas nevysbíraly, by postupně tu a tam přibývaly kolemjdoucími odhozené/z kapes vypadlé obaly, nebo navezené listí a podobný materiál shrabaný na podzim, čímž se dobrovolně vzdávají toho nejlepšího, co v zahradě mají. Přitom lidem je průchod volně dovolen tím, že prostor není zaplocen, na rozdíl od jiných pozemků všude okolo. Je to v některých úsecích i země, kterou si leckterý soused plete s územím, kde se zapalují ohně - pálí bordel. Jiný zase mění okolní terén. Přitom podle vodního zákona je tu pásmo 15 metrů od vodního díla, na které se má brát zřetel. A do toho všeho si vyškovští zastupitelé zvednutím ruky odhlasovali, že tento soukromý pozemek zapsaný v katastru jako vodní plocha - je veřejná zeleň, s důsledky pro majitele z toho plynoucími (např. možnost pozemek oplotit - je omezena?!)
Na plánu je vidět poloha původního mostku přes Hanou do zahrady za potokem a zakresleno jeho nové umístění. Je vidět kilometr 0,870 Hané v Dědicích, ve kterém byl soutok mlýnského potoka s Hanou. O kousek dál, po proudu Hané, na obrázku nezachycen, leží jez ke mlýnu Anežky Tomáškové. Můžete porovnat hranice parcel, hranice původního koryta, mlýnského potoka, a nové hranice plánované regulace Hané.
Přehled mlýnů v roce 1930. Tehdy mlýn počátkem roku na začátku poslední březnové dekády vyhořel (ať už nešťastnou náhodou, nebo úmyslným zapálením). V následně vydaném Seznamu je stále ještě uveden jeho tehdejší nájemník (na konci 20. let 20. století) Jan Pírek, kterému byl mlýn pronajat. Z tabulky je vidět, v jakém technickém stavu mlýny v oblasti byly.
