V sedmdesátých a osmdesátých letech využíval prostor pily, bednárny národní podnik Staviva. Tehdy byl upraven prostor před pilou za obecní cestou, tam, kde bylo předtím Vernerovo pole, a stál přístřešek na dosoušení dřeva, tím způsobem, že byl vyrovnán pro účely skladování stavebních hmot navezením většího počtu tater naplněných kamením. To je to místo, kde technické služby města Vyškova v posledních letech před svou likvidací v roce 2012 skladovaly dřevo (kmeny stromů) z probírek místní a jiné zeleně a stavební materiál.
Při úpravě byl zavezen i zbytek odpadu mlýnského potoka, proto nesouhlasí dnešní skutečný stav jeho zaústění do řeky Hané, a situace, jak je projekt regulace Hané (polovina šedesátých let) pojat v projektech na regulaci a zobrazen na mapách, které jsou dnes (i na internetu) předkládány důvěřivcům.
Výměna znárodněné parcely hned za mlýnem (p. č. 203/2) v sedmdesátých letech, která byla mezitím sloučena s parcelou mlýna do (XXX), za parcelu č. 196, kterou po regulaci řeky stále vlastnil Jaroslav Fric, měla vyřešit přístup z domu a dvora vedle mlýna do zahrady za řekou Hanou. O p. č. 196, která byla vedle Hané, ale při této "výměně" ze svého pohledu přišel. Tu parcelu, co vlastnil před znárodněním (p. č. 203/2) nedostal, (slovy soudu: "soudruzi pochybili"), a stát-město to dál nezajímá; po roce 1989, jako restituce něčeho, co zaniklo jako pozemek z části fyzicky s regulací Hané. Parcela č. 196 sousedící předtím s parcelou řeky byla částečně při regulaci změnou terénu "utopena v Hané", zbytek zavezen při břehových úpravách. Po regulaci se tedy část p. č. 196 stala součástí regulované Hané. Tato byla, předpokládám, nahrazena.
Situace je (z hlediska restituentů :-) komplikovaná i tím, že podle situačního plánu, který je součástí plánu předloženého při revizi vodního díla v roce 1932, jde parcela č. 196 stejně jako parcela konce mlýnského potoka (závěr odpadu), když si je překryjeme s katastrální mapou, vedle/přes část parcely č. 1258. Na ní byly na začátku 70. let 20. století postaveny ty garáže. Tento stav byl schválen při revizi vodního díla a zanesen do vodní knihy Dědic (zápis č. 2), situace se stala součástí mapy (k této vodní knize), a bylo to vloženo do sbírky listin (k této vodní knize).