Je to ortofotomapa vytvořená leteckým fotografováním v roce 1953. To, co je na ní vidět, bylo ovlivněno i meteorologickou situací, což se odrazilo hlavně na obrazu místa, kde mlýnský potok začíná. Už při přibližování mapy je vidět, že nad Dědicemi je mrak, který spolehlivě zamaskoval oblast kolem středu obce.
Když jde o to sledovat průběh mlýnského potoka, představit si, kudy teče voda, tak se naráží na další potíž, kterou je zakrytí toku stromy. Proto jsem využil možnost provést překrytí oblasti předchozí mapou pozemkového katastru a pozdější mapou katastru nemovitostí. Mapa pozemkového katastru vychází, když se podíváme na kořeny tohoto mapování, z mapy stabilního katastru z roku 1826, do které byly během 19. a 20. století zaznamenávány, jak předpokládám, změny. Reambulace této mapy, která by jako v případě mnoha jiných obcí vznikla, předpokládejme, ve druhé polovině 19. století nebo na začátku 20. století, nebo jindy, mi není, pokud byla vytvořena, známá.
Když si necháte při prohlížení obraz překrýt zároveň mapou pozemkového katastru a pozdější mapou katastru nemovitostí, zjistíte, že se neshodují. Způsob vytváření map se během doby mění, mění se prostředky vymeřování, mění se metodika, tak proto. Mapa jako taková prostě něčemu slouží. Za jiného společenského pořádku i v dnešní době je to taková orientační pomůcka, které obsahuje nějaké údaje, které (...) atd. O mapování, zeměměřičství a katastru viz příslušná literatura, která tyto věci vysvětluje. V lidovém podání je ten rozdíl pamětníky vysvětlen rychle tak, že prostě letělo letadlo, vyfotilo krajinu, všelijaké ty hranice, co už si tak lidé postavili, zachytilo přirozené hranice, a to se pak zpracovalo do té podoby mapy, v době kdy byly uživatelské vztahy nadřazené vlastnickým. No, doba se změnila, a tak přišla před víc jak deseti lety ta věc zvaná digitalizace.
Začátek vodního díla. Jez na Hané a prostor, kudy voda odcházela do mlýnského potoka. Počasí nad dědickým kostelem a náměstím ovšem fotografování zrovna nepřálo. A kolem mlýnského potoka zase roste spousta stromů. Proto jsem si na pomoc vzal překrytí fotografie katastrální mapou.
Obrázky překryté digitalizovanou mapou pozemkového katastru vypadají takto - žluté linky mají představovat hranice parcel.
Obrázky překryté digitalizovanou mapou katastru nemovitostí vypadají takto - bílé linky mají představovat hranice parcel.
Barevný pohled z poslední doby, jaký dnes běžně naleznete na mapových portálech.
A postupujeme dál. Blížíme se ke "Géglovicím".
Za nimi narážíme na tzv. rodný domek Klementa Gottwalda.
A došli jsme Příkopy až k mostku přes náhon, rybníčku, dalšímu mostku, mlýnu, lamfeštu. Dál pokračuje mlýnský potok svým odpadem.
A konečně odpad pod mlýnem. Na začátku 19. století mlýnský potok v roce 1926 končil dřív, než jak to bylo později (viz např. mapa III. vojenského mapování, situace vodního díla z roku 1932, letecký záběr z roku 1933).
Tady je to, kde měl podle katastrální mapy náhon končit, vidět. Označení mlýna za "Parní mlýn a pilu", to je nějaký druh legrace. Jsou tu také zakresleny i ty garáže postavené na začátku 70. let 20. století. Protože v té době, když je stavěli, náhon v těch místech, kde jej zachycuje mapa ze začátku 19. století, ze které ta mapa tvořená žlutými čarami vychází, nekončil, je to pro mě docela matoucí zachycení situace, když by si někdo představoval, že je něco takového ve stejný okamžik možné. Všimněte si, jak roh té první garáže zasahuje do v té době neexistující hranice náhonu v prostoru jeho zaústění do řeky Hané. Logika říká, že zatímco ta garáž tam v době kreslení byla, a dnes tam pořád je, tak konec náhonu už by měl být někde jinde.
A konečně toto je závěr mlýnského potoka. Zde při porovnávání pomůže lepší představě pozorovatele držet zároveň v ruce situační nákres plánu k vodnímu dílu z roku 1932. I přes stromy lze vnímat, že mezi strouhou, zakrytou při pohledu z výšky vegetací, a řekou Hanou, zrovna tak při pohledu z výšky zakrytou vegetací, je něco jako pás země, ale ostrov to není, jak by řekla Popelka. Je to parcela č. 196, kterou chtěl Jaroslav Fric vyměnit za znárodněný kus země za mlýnem, aby tím měl pojištěn přístup do zahrady za řekou Hanou. Mělo se to odehrát tak, že se vzdá parcely č. 196, z níž už stejně byla část "utopená" v polovině 60. let regulované Hané, a za to na něj bude přepsána požadovaná parcela. O parcelu č. 196 úspěšně přišel, parcelu za mlýnem na něj nepřevedli. A tak to šlo k soudu, kde bylo prý konstatováno, že: "soudruzi pochybili", a to bylo asi tak vše. Na mapě katastru nemovitostí tak parcelu č. 196 dnes neuvidíte. Bylo by hezké, kdyby odpovídající výměra byla jako náhrada vyměřena jinde, ale zatím se tak nestalo. Kdo by komu co vracel, a proč taky, že. Je to prostě součást nároku na vrácení, když už by chtěl někdo něco vracet. Ale kdo by komu měl co vracet? To jsem zvědavý, jestli to je pro tuto záležitost konečná.
