Na následujících řádcích jsou výtahem přepsány určité části z jinak velice osobního dopisu Josefa Frice sestře do Brna napsaný před Vánoci 1913. Možná dopis nebyl odeslán, nebo je to snad koncept, který si Josef Fric ponechal? Nebo se mu dostalo toto psaní zpět do rukou a nechal si je. Každopádně jde o velice zajímavé osobní osvětlení toho, jak to bylo s vyplácením podílů jeho nevlastním sestrám, které se narodily v prvním manželství Floriana Frice. A je to zajímavé svědectví o stavu mlýna, provozu pily a v oněch vypuštěných částech, kvůli kterým tehdy tento dopis vznikl, i vylíčení rodinné situace a vztahů s Florianem Fricem rok dva před jeho smrtí.
"(...) Co Školařka pořád naříká, taky není do slova, jak se to dělá. Povězme si jednou pravdu otevřeně, jak všecky poměry od začátku byli. Fotr když se po první oženil, vyženil 8 tisíc zlatých. Takže fotrovi zbývalo i ze ženou tech 8 tisic, co vyženil. Když fotrovi první žena, tedy vaše matka, zemřela, byla první chyba, že se neprojednala pozůstalosť správně. Nedomnívej se snad, že já hýbám mrtvýma, neb že bych Vám nepřál. Já chci pouze rozebrat a osvětlit poměry tak, jak se věci sběhli a jak vše byt mělo dle toho, jak jsem se na všecko u notára přesvěčil. Tedy k věci. S tohoto obnosu čistého na mlýně, tedy z 8 tisíc zl., měli dostat děti polovic a pozůstalý muž, tedy náš fotr, taky polovic. To se však udělalo jináč. Celých osm tisíc se knihovně zajistilo na děti a fotrovi vlastně nezustalo nic než dluhy a starosť o děti. Pak se oženil po druhy. Moja matka donesla 6 tisíc zlatých a měla hneď 4 děti po nebožce. Nejstarší Marii nebylo ještě 9 roku. A sami musíte doznat, že Vás vychovala ne jako macocha ale jako svědomitá matka. Za to, že fotr nebyl dobrým hospodářem a že čím dál víc klesal, za to já nemohu. Měl Vám dat v pozustalosti napsat po 1000 zlatých a měl hledět, aby Vám mohl dat aspoň po 5 tisících, a ne nechat napsat po dvou tisících a nedat nic. Co Vám vlastně dal? Když se Marie vdala, vypujčil fotr 15 set zl a já se na knížku dřu od té doby, co sem vyšel ze škole uš 15 let. A ještě musím dávat děvčeti po Mari 1000 Korun. Když moje matka se sem vdala, koupilo se za její peníze pole. Když se Fanka vdala, žalovali Školaři (ovšem že s její svolením a podpisem a ne proti její vůli, jak ona tvrdí) hneď o peníze. Jak to dopadlo, víš dobře. Pole se prodalo fabryce za 2800 zl. Školařce se vyplatilo (Dr. Hora) 2400 zl a 600 zl stáli soudy. Tak se ještě vypujčili dvě sta, a byla odbyta druhá dcera. Když se vdala Rezi vypujčilo se 600 zl a 1500 zl sem musel dat včil. To byla třetí dcera. A konečně Tobě 1500 zl. Nýni vypíšu všecky dluhy, co sem musel převzít.
Sirotčí peníze ... 3600 zl
Helence Lágové ... 500
zbytek na knížce, co se vypujčilo Mari ... 600
[zbytek na knížce, co se vypujčilo] Rezi ... 300
Co jsem teď Rezi splácel ... 1500
[Co jsem teď] Poldi [splácel] ... 1500
Splácel jsem Rybum na fabryku ... 300
Vilemovi ... 200
8500
8500
korun 17000
A považ dál, že je všecko dojity. Splav shnilé jak marcipán. Potoky zanešený bahnem. Mlén rozbité, mlat rozbité, na pili střecha shnilá, na dvoře se všecko boří. Co chcu mět v pořádku, musím si teprv spravit a peníze na to vypujčit. Kdybych byl i víc peněz vyženil, nebyl bych s toho zas nic měl, zas bych je byl musel dat fotrovi. Ostatně jaké křik? Abych si vzal nejakyho koňa skrz peníze, k tomu nemá nikdo práva mě nutit, a dostat pořádnou ženu má větší cenu než hromada peněz, které čert zebere. Kolik Ty a kolik Rezi máte včil, a kolik jste měli z domu? A to je jenom tem, že jste v pořádku a máte pořádny muže. Že má Fanka takovyho opiliho Jana, za to já nemožu. Včil se jenom mluví o fotrovým mléně, a o mojí matce a její penězích není nikde žádná řeč. A přece přinesla šest tisíc zlatých hned po svadbě a nejmíň 2000 zl ještě na ruku. A kde je to všecko? A kde je úrok za 33 roku a zaplacená práca za 33 roku? Mě fotr má za zli, že je má matka u mě a dělá dívku, a co dělala indá? - otroka. (...) Fotra nejvíc mrzí, že měl prodat pole a pilu. Ale to přece nende, když prodá pole, tak musí zaplatit dluh, a pak je tu matka jako spolumajitelka. To měl udělat, když mě bylo 14 let a dat mě na učení a ne včil, až sem se doma nadřel a je mě 30 let. (...) Že nechcu s fabrykou o ničem slišet, to mě nemůže mět žádné za zli. Já když sem byl lůň v nemocnici, tak kde jaká koruna od řezání a za dřevo byla fotrova. Doma neměli co jest, šli si vypučit korunu na cukr a tř(i) koruny na cestu do Brna za mnó. (...) To přece uzná každé, že já fabryku vydržovat nemožu. Nic se nevidělá a nejaká tá koruna, když se utrží za ten kousek putry, nevím, co napřed koupit. U nás je vzácnější šestka než u Vás stovka. Takovém žebrákum, jak je to u nás, se jenom mlynář nadává. Proč nebyl fotr lepším hospodářem. Kdyby aspoň byl mlén trochu v pořádku, aby bylo aspoň na čem na ty dluhy vydělat. (...)