V roce 1930 Fricův mlýn vyhořel (tehdy byl krátce provozován nájemcem) a byl poté přestavěn do své nynější podoby, ve které byl znárodněn. Využíval vodu z říčky Hané, která k němu byla přivedena náhonem (mlýnským potokem).
V současnosti (2012) náhonem (parcela 3996 k. ú. Dědice), který byl postupně během několika let po regulaci říčky Hané v polovině šedesátých let 20. století ve své dolní části zkracován, zasypáním rušen, voda neteče. Vodní právo dále trvá, vodní oprávnění je však věc jiná. Jeho obnovení by se v dnešní době mohlo odehrát v souvislosti s platným zákonem o komerčním využívání vod ze začátku devadesátých let, kdy by se toto mohlo ukázat, i kdyby v Hané voda byla, jako složitě proveditelné, s čímž ale, jak by to probíhalo, není zkušenost. Začátek náhonu byl koncem osmdesátých let 20. století správcem toku zasypán a upraven tak, jak to můžete dnes na místě vidět.
Při srovnání zakreslení průběhu náhonu v mapě stabilního katastru z roku 1826 s mapou třetího vojenského mapování (šedesátá léta 19. století), s projektem vodního díla z roku 1922, a s projekty regulace Hané, jak byly postupně vytvářeny (čtyřicátá, padesátá a šedesátá léta 20. století) a vzpomínkami pamětníků, je vidět, že náhon byl ve spodní části za mlýnem delší, než jak to je zachyceno na katastrálních mapách v průběhu tohoto časového úseku, což s sebou přineslo komplikace při restituci tohoto majetku, jelikož v pozemkové knize je proveden zápis vlastnictví pro vlastníky, kterými jsou při nevyřízené restituci/nedokončeném dědickém řízení členové rodiny Fricovy, pro parcelu 3996, jejíž zobrazení v katastrální mapě je totožné s tím ve stabilním katastru (indikační skice).
V prostoru zakončení náhonu, jak jím ještě začátkem šedesátých let 20. století tekla voda, stojí dnes na začátku sedmdesátých let 20. století na navážce načerno vybudované a dodatečně zřejmě schválené garáže. Při překrytí s katastrální mapou je vidět, že zřejmě jen část plochy, na které stojí první garáž, se překrývá s parcelo 3996. Materiál tam byl navezen, jak je vidět z barevného zakreslení ploch v projektu regulace Hané, při regulaci nebo těsně po ní v rámci úprav terénu. Zůstaly zde jen dvě proluky, na nichž se ani tehdy kvůli souvislosti s možným vybudováním mostu či jiného projektu vojáky, jak to vykládají pamětníci, stavitelé garáží stavět neodvážili.
Jednalo se jak začátkem 19. století, tak později o pozemek obce Dědice, a dnes je to tedy pozemek města Vyškova (parcela 1258 k. ú. Dědice). Pokud zde tedy mohl ve druhé polovině 19. století a ve století dvacátém až do regulace Hané existovat náhon, bylo to snad dáno dobově podmíněným souhlasem obce nebo jinou dohodou kvůli společenskému významu vodního díla, které probíhalo ve spodní části těsně vedle říčky Hané. Prostor parcely 1258, obecní pastviny, byl zřejmě při povodních pravidelně zaplavován. Dnes situace vypadá jinak. Navezením přibyla spousta materiálu, dnešní terén je o mnoho výše.
Naposledy byla Haná v Dědicích nad Fricovým splavem a od splavu dále zrekonstruována pomocí bagrů a tater v roce 2003 na jaře po zhruba čtyřiceti letech, kdy se sem postupně dostával vodou naplavený materiál. V době po regulaci provedené v šedesátých letech břeh držely zde vysazené rostoucí vrby, jak přikazoval projekt. Jednou za čtyři roky byly tyto vyřezány a větve spáleny. Ochranné pásmo dvou metrů z jedné strany řeky a metru z druhé, na jehož hranici začínají ploty zahrad, nebylo přitom tentokrát využito tak, jak podle původního záměru projektu regulace být mohlo, totiž pro odvoz materiálu pracovníky uloženého v kolečkách. Dnes je to řešeno vytvořením sjezdů, po nichž se do koryta řeky dostanou nákladní vozy, aby tudy zase odvážely vybagrovaný materiál.
Bagrováním se koryto Hané patrně ještě více prohloubilo. V některých svých částech Haná vypadá jako kanál. Řeka má přitom v tomto svém úseku v Dědicích charakter horské bystřiny a voda tudy jen proletí. Více vody tu bylo vidět na jaře v polovině osmdesátých let, ale z břehů se nevylila. Jinak jí teče více jen tehdy, když je odpouštěna z Opatovické přehrady. Při úpravě v roce 2003 byly vytrhány zmíněné vrby i s kořeny a další vysazeny nebyly. Zdůvodnění toho kroku z pohledu vodohospodářského je zřejmě takové, že by se někde mohla vytvořit při povodni zábrana (vytvořená nějakými vzpříčenými stromy), a proto je nutné provádět toto vyčištění, aby k tomu nemohlo dojít. Pokud by v tom prostoru něco jako strom mělo vyrůst samo, mělo by to situaci značně ztíženu, protože v posledním desetiletí se přilehlé břehy dostaly do ohniska zájmu sekáčů a jsou pravidelně dvakrát do roka s pomocí strun a křovinořezů vysečeny.
Jinak je to věc technická, kam až náhon sahal, z jakého to bylo důvodu, protože dále navazuje Tomáškův mlýn, který také potřeboval přívod vody určitým způsobem. Vysvětlit to laikům, jak byly řešeny a fungovaly tyto systémy přivádění vody ke mlýnům v určité oblasti, kde byla mlýnů za sebou celá řada, by mohl nějaký odborník.
Splav v horní části stojící vedle dnes zasypaného vstupu stále stojí, i když z něj v roce 2004 (27 dubna před polednem/po poledni) byla bez předchozího upozornění a samozřejmě bez povolení majitelů splavu ze dne na den odstraněna železná konstrukce stavidel. Splav je správcem říčky Hané veden jako manipulační stupeň. Je bez vážnější údržby. Je vidět poškození betonu.
Koncem sedmdesátých let (rok 1977?) mlynář Jaroslav Fric, který byl tehdy již v důchodovém věku, přítok vody do náhonu zastavil. Mělo se to stát tak, že při jedné bouřce, když musel jít na splav, aby stavidly reguloval pohyb vody, se při manipulaci se stavidly poranil, a proto si řekl, jestli to má zapotřebí, aby v té službě pokračoval, a následně přívodu vody do náhonu spuštěním stavidel zamezil. To se jeví být s odstupem let z pohledu integrity této vodní stavby jako chyba, jelikož v dalších letech byla prohloubena tendence majitelů některých z přilehlých pozemků (zahrad) posunout hranici svého pozemku při "obnově" plotu jeho posunutím do prostoru náhonu, nebo se do něj navézt jinak - něco do něj zavézt. Tento krok jim to usnadnil. Zdi a křidlice některých z mlatů, které vidíme i na indikační skice stát na koncích těchto zahrad, skončily v náhonu. Na některých místech byl terén tímto materiálem značně zarovnán. Dnes jsou vidět jako stojící tak dva mlaty, další se jenom zbořil sám do sebe. Z mlatu pana Nováka taky zbývá tak obvodové zdivo. Jeho velká akce spočívala na začátku devadesátých let v tom, že vzal pilu a uřízl dva vzrostlé stromy, které se na parcele náhona nacházely.
Ale je potřeba si uvědomit, že to, co vidíme v mapě (pokud je to v mapě, kterou držíte v ruce zachyceno), to, co vidíme v terénu, jsou pro naše vnímání dvě věci. Způsobem, jak se hranice pozemků vytyčují, je zaměření v terénu geodetem. Potom je tu ovšem věc s ochranným pásmem vodního díla. To by měl být jeden metr. Na této hranici by mohl začínat plot sousedního pozemku, kdyby jej tam chtěl soused mít postavený. Pro stavění plotů, kdo je staví, když už je chce mít, jsou také určitá pravidla. Dnes však ploty okolo pozemků stát nemusí. Potom je tu cestička vedle náhona, po které chodil mlynář, její umístění v terénu. Po tzv. mlynářském chodníku se dostal až na splav. Dnes, protože je náhon nezaplocený, tudy mohou chodit lidé, čehož v části těsně nad mlýnem mezi ulicí U Mlýna a Revoluční také náležitě bez toho, že by jim bylo v průchodu bráněno, využívají. Někteří ji mají zahrnutou v plánu svého kolečka s pejskem. Nepěkně vypadají odhozené odpadky.
