Pohled na Dědice a Vyškov. Na záběru je v levém horním rohu vidět mlýn označovaný ve 20. století jako Krajčův mlýn, pod ním nalevo mlýn označovaný v 19. století jako Klevetův mlýn a ve 20. století jako Suchánkův mlýn. Zhruba uprostřed se nad písmenem z v názvu Dieditz nachází mlýn označovaný od druhé poloviny 19. století jako Fricův mlýn. Dále za ním vpravo je mlýn označovaný v na těchto stránkách zveřejněných dokumentech z 20. století jako mlýn paní Anežky Tomáškové.
Situace zakreslená v mapě vypadá tak, jak ji vidíte, jakoby mlýnský potok do Hané vůbec neodbočil a pokračoval rovnou dál k tzv. mlýnu paní Anežky Tomáškové. Z našeho dnešního pohledu by musela tehdy Haná jít o kus jinudy. Mapu tak považuju z pohledu dnešních nároků na přesnost mapového díla za méně věrnou skutečnosti průběhu Hané - dokud se ovšem z jiné mapy, která by byla tak stará a podrobná nebo radši podrobnější nedozvíme něco jiného. Řeky meandrují, sem tam se opakovaně vyskytla nějaká ta povodeň, třeba jednou za deset let, nebo větší voda, ale protože žiju v dnešní době, tak je pro mě až takový pohyb koryta řeky Hané těžko představitelný.
(Následující text byl převzat ze stránek oldmaps.geolab.cz.
I. vojenské mapování – josefské
1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800
Jeho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue", česky to zní méně vznešeně - "od oka", tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km2. Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala.
Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti - císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov - kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat.
Současně s kresbou map vznikal vojensko-topografický popis území obsahující informace co v mapě nebyly - viz šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí, aj. Tento materiál jen pro území Čech sestává z 19 rukopisných svazků.
Na okraji každého listu je seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel, koní apod. Na některých listech tato čísla chybí, můžeme je však najít ve výše zmíněném vojensko-topografickém popise.
Význam I. vojenského mapování spočívá nejen v jeho podrobnosti, měřítku a téměř vyčerpávajícím písemném operátu, ale též v době jeho zhotovení. Zachycuje území Čech, Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity.